Fair Isle, ptačí ostrov, kde nezabloudíte

Je sobota, osmnáctého června brzy ráno, a já po zpola probdělé noci vyhlížím z okna kajuty trajektu mezi skotským Aberdeenem a shetlandským Lerwickem, moře se divoce houpá, můj žaludek koná pohyby přesně v protisměru a tak se není co divit, že mě v takové chvíli napadá ledacos. Že jsem si měl tenhle výlet raději odpustit, že už nikdy v životě na palubu žádné lodi nevstoupím (přičemž se snažím z hlavy vytěsnit jakékoli myšlenky na zpáteční cestu) a že snídaně, kterou nabízí lodní rozhlas, je vážně dost špatný vtip. Za sebou mám let do Edinburghu, jízdu vlakem na sever Skotska a právě onu noc, kdy se moje důstojnost na několika dlouhých minut ocitla kdesi hluboko v podpalubí.

Za těchto chmurných úvah se ale na obzoru zčistajasna objeví téměř neviditelný ale stále zřetelnější pás pevniny, vlnobití i moje vnitřnosti se jako zázrakem uklidňují a když pak loď přirazí k přístavnímu molu, je všechno rázem jinak.

Z Lerwicku, poklidného přístavního městečka plného kamenných domů, racků a malebných zákoutí, s přístavem plným jachet, rybářských loděk i více či méně honosných trajektů na pozoruhodný poloostrov Bressay a ještě pozoruhodnější ostrov Noss, mám namířeno na Fair Isle ležící nějakých padesát kilometrů na jihovýchod, uprostřed oceánu. Je to takový nenápadný prcek, pět krát tři kilometry, ztracený mezi vlnami Atlantiku.

O tomto místě většina Čechů pravděpodobně nikdy neslyšela. Ani já jsem nebyl před rokem a půl o moc chytřejší. Při uvažování, kam vyrazit za trochou té exotiky padla nejprve volba na Shetlandy, ale při důkladnějším zkoumání jsem narazil právě na Fair Isle. A bylo jasno.

Fair Isle, severní útesyLerwick, hlavní město Shetlandských ostrovůFair Isle a FIBO

Ptačí ostrov

Ten, kdo se zajímá o opeřence vázané na útesy a mořské pobřeží, by tento neokázalý klenot rozhodně neměl minout. Unikátní poloha z něho totiž dělá skvělé odpočívadlo pro ptačí cestovatele, kteří tudy každé jaro a podzim protahují. Ale i léto nabízí nádhernou podívanou na útesy plné alek, terejů, racků, papuchalků a dalších atraktivních ptačích druhů.

Právě proto zde byla v roce 1948 založena Fair Isle Bird Observatory – FIBO, kde se ornitologové celou sezónu věnují pozorování, výzkumu, kroužkování a sčítání ptáků. Observatoř nabízí také možnost rezervovat si pobyt na ostrově, účastnit se tématických vycházek, nemluvě o přístupu k obsáhlé knihovně a příležitosti vidět ornitologický tým přímo při práci v terénu.

Na observatoři panuje velmi příjemná rodinná atmosféra, člověk tu natrefí na nejrůznější typy lidí – potkáte tu kanadské turisty, partičku britských ornitologů, francouzskou novinářku, botaničku z Chile i americkou studentku folkloristiky.

Pobyt na tak malém ostrově skvělým způsobem zjednodušuje rozhodování. Vlastně tu toho tolik není: nějakých šedesát místních obyvatel živících se farmařením nebo výrobou báječných tradičních pletených svetrů, čepic či rukavic, několik dalších obyvatel observatoře a pak už jen skály, moře, tráva, ovce a vřes. A ptáci, pochopitelně. Je třeba jen zvolit, zda se dát cestou k pustému severnímu pobřeží s dominantou opuštěného (ale udržovaného) majáku nebo vyrazit na obydlený jih kolem farem, dvou kostelů, obchodu a zdravotního střediska. A také si vybrat, jestli jít raději křivolakou stezkou kolem pobřeží anebo přímo po vřesovištích kolem kamenných a lišejníky porostlých ohrad. Všechny možné varianty ale mají něco do sebe.

Jdu na sever, jdu na jih

Zatímco jižní polovina ostrova je více osídlena, severní část je téměř dokonale pustá a tamní útesy jsou přesně takové, jaké si je představujete, než na ostrov dorazíte. Strmá, desítky metrů vysoká skaliska padají do azurového moře, kde plavou alkouni a zpívají tuleni. Tato oblast byla ovšem v době mého pobytu především královstvím chaluh. Kdo se s tímto „ptáčkem“ někdy setkal v přírodě potvrdí, že to bývá velmi působivé setkání. Má-li chaluha pocit, že vetřelec ohrožuje její hnízdní teritorium a mláďata (a ten pocit má vlastně pořád), okamžitě zaútočí nízkým letem přímo proti vám. Když jich takto kolem vás krouží pět nebo šest, je to zážitek, který si člověk dost dlouho pamatuje. Kromě chaluhy velké (Stercorarius skua) se na ostrově vyskytuje i chaluha příživná (Stercorarius parasiticus), která je menší, mrštnější, prý útočí i zezadu a i ona je silně ohrožená. Romantické procházky po vřesovištích ve světle zapadajícího slunce se tedy příliš nekonají, ale – i když vlastně nevím proč – za těch pár dní je mi jejich naříkavé mňoukání a ta neustálá zvědavá ostražitost vlastně sympatické.

Fair Isle, severní útesy

Ptačí superstar

Papuchalk bělobradý (Fratercula arctica), kterému se na Shetlandech říká Tammie norie je opravdovou „hvězdou“ ostrova, za kterou sem jezdí organizované skupiny fotografů, ale i vědců z celého světa. Je zde několik kolonií, jedna z nich na dohled z observatoře. Papuchalci na Fair Isle nejsou nijak přehnaně bázliví, člověka, který dodržuje určitý odstup od obydlených nor a klidně sedí nebo leží, si moc nevšímají. Většinu roku žijí na volném moři a na pevninu se vrací koncem března, aby zahnízdili (na Fair Isle nejčastěji v králičích norách), a v polovině srpna už po nich zase není ani vidu ani slechu.

Když hlad není nejlepší kuchař

Ač by to mohlo vypadat, že ostrov je oázou čisté a nenarušené přírody, není tomu bohužel tak. Řada druhů, včetně papuchalků, tu kromě boje s nepřízní počasí a přirozenými konkurenty či predátory čelí také důsledkům lidské činnosti, znečištění oceánu a narušení stability ekosystémů. Hnízdních příležitostí ubývá, mláďata často padnou za oběť predátorům (např. polodivoké kočce) a jako každému živočichu závislému na mořských rybách stačí několik nepříznivých sezón a počty ptáků v koloniích povážlivě klesají. Při posuzování stavu populace se totiž nehodnotí pouze prostý počet jedinců v dané lokalitě, ale i hnízdní úspěšnost. A ta je u mnoha druhů (nejen na Fair Isle) velmi nízká.

Tak například kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis) jehož stavy jdou dolů neuvěřitelně rychle. Z 1 500 párů v šedesátých letech jsme v roce 2016 na čísle 200. Důvodem je právě úbytek potravy a následné hladovění mláďat. Při tak devastující rychlosti se může docela klidně stát, že až pojedu na Fair Isle za několik let, už se do těch smaragdově zelených očí nepodívám.

Alka malá (Alca torda) – nádherný elegantní pták, kterého bych vydržel pozorovat hodiny a hodiny – to je další z dříve hojných druhů, který je dnes ohrožen nedostatkem potravy. Údaje na webu FIBO ukazují, že v některých z posledních let nepřežilo jediné mládě.

Právě tak buřňáci lední (Fulmarus glacialis). Ti navíc dostávají zabrat kvůli odpadu plovoucímu na hladině, který končí v jejich žaludcích.

19 340 párů v roce 1988 a 771 párů v roce 2013. To je další smutná bilance, týkají se tentokrát racka tříprstého (Rissa tridactyla). Nad ním se na Fair Isle opravdu stahují mračna.

Podobná znepokojující čísla uvádí FIBO pro rybáka dlouhoocasého (Sterna paradisaea). 2 836 párů v roce 2001, ale jen 115 o pouhých sedm let později. A opět ta stejná písnička. Potravy ubývá, mladí hladovějí a dospělí nehnízdí.

Na druhou stranu je třeba říci, že se na ostrově úspěšně množí výše zmiňované chaluhy velké, překrásný terej bílý (Morus bassanus), alkoun obecný (Cepphus grille), pravidelně jsou odchytáváni buřňáci, bělořita šedého (Oenanthe oenanthe) potkáte doslova na každém kroku a rybáci v době mého pobytu právě krmili letošní dorost.

Endemit z Fair Isle

Ale zpět ke krásným zážitkům z Fair Isle. Kdo vyznává zásadu „co je malé, to je hezké“ tomu ráno z útesů při troše štěstí zazpívá malá oříšková kulička – endemický poddruh evropského střízlíka (Troglodytes troglodytes subsp. fridariensis). Sedím si tak poslední ráno nad kolonií alek velkých, snažím se zapamatovat si každou minutu z těch závěrečných několika hodin na ostrově a náhle slyším cosi povědomého. Připomíná to zpěv našeho střízlíka, který poznám celkem bezpečně i já – a to nejsem žádný velký znalec. Ale tahle písnička zní nějak jinak. A pak najednou usedá několik metrů ode mě a zpívá, až se mu od zobáčku kouří. Tohle jsou chvíle, kdy dostávám odpověď na otázku, jestli se mi někdy vrátí čas, peníze a hodiny mnohdy marného čekání na povedenou fotku.

Nejen ptáci

Pokud návštěvníka omrzí avifauna, může si naplánovat setkání s tuleni. Na ostrově Fair žijí dva druhy: tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus) a tuleň obecný (Phoca vitulina). Někteří jedinci připlouvají až k molu nedaleko observatoře, na jiných místech jsou pak k vidění mnohohlavé skupiny odpočívající na skalách nedaleko břehu. Když tak ležím ve slizké vegetaci, nohy stativu se boří do vlhkého písku, rukávy mám plné slané vody, tuleni plavou nějaké dva metry ode mě a zvědavě vystrkují hlavy, aby zjistili, co je to za divného tvora, který nejde za nimi do vody, je to opravdu silný zážitek.

A tak bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho. Spousta fotografických předsevzetí ale také zůstala „na potom“. Červenonozí alkouni, pronikavě hvízdající ústřičníci, rybáci, čejky, kajky mořské…

Necelých pět dní bylo opravdu velmi málo. Rozhodně to ale byl dostatečný čas na to, abych se po uši zamiloval do ostrova na severu, kde z moře co chvíli slyšíte tulení zpěv a vítr odnáší vše co vás tíží někam hodně daleko.

Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)Ústřičník velký (Heamatopus ostralegus)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Ústřičník velký (Heamatopus ostralegus)Linduška luční (Anthus pratensis)Tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Alka malá (Alca torda)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Kameňáček pestrý (Arenaria interpres) Tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus)Kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Chaluha velká (Stercorarius skua)Terej bílý (Morus bassanus)Linduška luční (Anthus pratensis)Chaluha velká (Stercorarius skua)Ranní meditace na Fair IsleStřízlík obecný, endemický poddruh z Fair Isle (Troglodytes troglodytes subsp.fridariensis)Tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus)

 

 

 

Posted in Ptáci/Birds, Savci/Mammals, Zvířata/Animals Tagged , , , , |

Lesní kinematografie – pokračování

Fotka je fotka, když se ale obrázky hýbou, má to taky něco do sebe.
Jelikož se mi natáčení krátkých videí z ptačího života zalíbilo, pokusil jsem se zdokumentovat rodinný život ještě v několika dalších domácnostech.

Ještě bude ale potřeba zapracovat na lepším zvuku. Interní mikrofon při natáčení prostě bere vše – zvuky ze samotného foťáku, hlasy seniorů venčících psy, hlasy jejich psů, skřípění vlaků Českých drah, švitoření joggingujících třicítek na mateřské, vzdálenou symfonii křovinořezů, skřípění vlaků ostatních dopravců, fotografovo tlumené klení a tak dále…

Věřím ale, že vás můj lesní kinematograf bude bavit stejně jako mě bavilo natáčení.

Malá technická poznámka: Pokud chcete vidět například mravence na kmeni datlovníku nebo spoustu dalších drobných detailů, otevřete si videa v HD rozlišení.

 

Brhlík lesní (Sitta europaea)

Dutinu tohohle běžného ptáčka jsem objevil už vloni na velmi frekventovaném místě – vlakovém nádraží, kde denně v těsné blízkosti hnízda projdou desítky lidí, aniž by si všimli, že každé dvě tři minuty tady v době krmení mladých proletí některý z rodičů a přistane na kmeni ořešáku s čerstvou porcí oblíbených červíků, brouků nebo mušek. Brhlíci z města se – narozdíl od lesních brhlíků – lidí příliš nebojí, takže pokud člověk stojí nějakých pět, šest metrů od hnízda, dá se fotit či natáčet celkem pohodlně, bez nějakého velkého skrývání a maskování, stačí jen tiše a klidně stát, pokud možno ne na volném prostranství ale třeba u zdi domu nebo kmenu nedalekého stromu.

 

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Nedaleko brhličí velkovýkrmny jsem objevil dutinu s naším nejběžnějším šplhavcem, pro fotografa přímo v dokonalé výšce nad zemí. Strakoši si lítali s krmením a z fotostanu stojícího opodál si vůbec nic nedělali. Odrostlá strakapouďata dělají v době krmení veliký rambajs a nejfotogeničtější jsou pochopitelně v době, kdy vystrkují hladové řvoucí hlavy ven z dutiny. U strakapoudů jsem měl největší odpad díky všem těm zvukům vyjmenovaným výše… 🙂

 

Datel černý (Dryocopus martius)

Když moje fotografie datlích mláďat vloni bodovala v soutěži Příběhy české přírody, řekl jsem si, že budu toto místo sledovat i další rok. I stalo se. A černý páreček mi udělal opravdu radost. I když to zjara vypadalo, že hnízdo bude opuštěné, přeci jen jsem jednoho květnového rána za svítání pod maskovačkou zaslechl známé mňoukání a bylo jasno. Datli jsou velmi plaší a není tak úplně snadné je spatřit. O to větší mám radost z toho, že jsem začátkem května objevil ještě jednu dutinu v lese na okraji Prahy, odkud je i minulý příspěvek.

Tady jsou mí staří známí ze západu Čech – v době, kdy byli mlaďoši ještě hluboko v dutině.

 

A nakonec můj letošní objev z okolí Prahy. V závěru videa je vidět, že jedním z hlavních důvodů pro opuštění rodného hnízda bývá zpravidla uzurpátorská mladší ségra.

 

A protože mám pořád rád i obrázky, co se nehýbou, alespoň malá ochutnávka:

 

Strakapoud velký (Dendrocopos major) Brhlík lesní (Sitta europaea)Strakapoud velký (Dendrocopos major) Datel černý (Dryocopus martius)

 

Posted in Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Video, Zvířata/Animals

Lesní kinematografie

Jaro explodovalo a v přírodě to zase jede na plný pecky. V lese nedaleko mého pražského bydliště jsem během dubna objevil řadu obydlených dutin, ale tentokrát jsem se kromě obvyklého focení rozhodl vyzkoušet, jak je na tom Nikon D7200 pokud je o nahrávání videí. Tuhle funkci jsem zatím úplně opomíjel. Po několik příjemných dopolední jsem se tedy věnoval natáčení krátkých ukázek toho, jak se daří rodinkám strakapoudů a datlů.

Strakapoud velký (Dendrocopos major):

Datel černý (Dryocopus martius):

Posted in Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Video, Zvířata/Animals

Kandík psí zub, ubývající raritka

O velikonočním pondělí jsme s mou milou pohrdli koledníky, mazancem a domácím násilím, a vyrazili za kandíkem, jehož jediná původní lokalita v ČR se nachází nedaleko Prahy. Ačkoli i o té původnosti se dnes vedou spory.

Tato malá lilijka každé jaro láká obdivovatele z blízkého i dalekého okolí a ačkoli to díky tomu na lokalitě často vypadá jako na pouti, my jsme měli štěstí. V lese jsme byli téměř sami. První kvetoucí rostlinku jsem objevil už čtrnáct dní před tím, potuloval jsem se s pejskem kolem řeky a nedalo nám to, abychom se nepodívali i nahoru na kopec. Zpola rozvitý zvoneček na nás svítil už zdálky. Bylo mi jasné, že letos nesmím kandíky propást.

Když jsme se pak na místo vraceli po dvou týdnech, zastihli jsme kandíky v plném květu. Cestou zpět se mi v hlavě urodilo několik fotonápadů, takže jsem se na místo vydal ještě o několik dní později. Bohužel, jak to většinou při focení přírody chodí, nepřálo počasí, byla tma, silně pršelo a zmoklé a k zemi skloněné kandíky nevypadaly nijak vábně.

O kandíku je známo, že rostlin na této jediné lokalitě ubývá. Oproti několika miliónům jedinců ve dvacátých letech je dnes na místě pouhých několik set kytiček. Těžko říct, čím je tento úbytek způsoben. Jestli změnami klimatu, nelegálním sběrem rostlin, špatným managementem rezervace nebo davy lidí v době květu (včetně fotografů, samozřejmě). Pravda nejspíš bude kombinací toho všeho. Možná by nebylo od věci část lokality na několik let zkusmo oplotit, aby se zjistilo, jaký je ve skutečnosti vliv návštěvníků na stav populace.

Tak až se příští rok vypravíte na kandíky (nebo vlastně kamkoli jinam), dávejte pozor, kam šlapete.

 

Kandík psí zub (Erythronium dens-canis)Kandík psí zub (Erythronium dens-canis)Kandík psí zub (Erythronium dens-canis)Kandík psí zub (Erythronium dens-canis)

 

Posted in Close Up, Ostatní rostliny/Other plants

Opět Ondra Prosický, opět Herálec, opět dravci

Člověk prý nemůže dvakrát vstoupit do stejné řeky.

Tak to by souhlasilo.

Nevstupovali jsme do řeky, ale nořili jsme se do rozbředlého sněhu a bahýnka.

Na poslední chvíli jsem se přidal k workshopu pořádaným Ondrou Prosickým v obvyklých krásných kulisách přírody v okolí Herálce na Vysočině. Musím ocenit, že i když jsem tuto kratochvíli již jednou absolvoval, neměl jsem ani na minutu pocit, že bych se nudil nebo že by se něco opakovalo. Asi nejlepší workshop, na kterém jsem byl. Fotografování bylo opravdu intenzivní, chybělo snad už jen noční focení sovích letovek a to možná jen proto, že to zrovna nikoho nenapadlo. Tak třeba příště 🙂

Pokud jde o fotky samotné, tentokrát jsem trochu válčil s technikou, po pěti letech s D300 mi D7200 zatím přijde poněkud méně intuitivní na ovládání, takže jsem občas místo focení kroutil čudlíkama a listoval v menu a byl v nervu.

Ale jak říká Václav Čtvrtek, „…každá voda nakonec steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu…“

 

Liška obecná (Vulpes vulpes)Volavka popelavá (Ardea cinerea)Luňák červený (Milvus milvus)Orel mořský (Haliaeetus albicilla)Orel skalní (Aquila chrysaetos)Sova pálená (Tyto alba)Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)Sýc rousný (Aegolius funereus)Výr velký (Bubo bubo)Orel mořský (Haliaeetus albicilla)Puštík obecný (Strix aluco)Liška obecná (Vulpes vulpes)Výr velký (Bubo bubo)Sova pálená (Tyto alba)Liška obecná (Vulpes vulpes)Orel mořský (Haliaeetus albicilla)Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)

 

Posted in Foto/Photo, Ptáci/Birds, Savci/Mammals, Workshopy, Zvířata/Animals

Na kormorány bez kormoránů

Kdo chce v Praze potkat kormorána velkého, má několik možností. Kromě několika větších rybníků, lze na tohoto krásného (a pro rybáře poněkud kontroverzního) opeřence narazit především na březích Vltavy – například v Braníku a také v Tróji – u lávky vedoucí od zámečku na Císařský ostrov.

V době, kdy jsem se do Tróji vypravil já, se na řekou předváděli samci ve svatebním šatě. Jelikož kousek od stezky podél pravého břehu Vltavy už několik let trčí z vody velmi fotogenický kmínek, na který tito krasavci s oblibou sedají, domníval jsem se, že bude velmi snadné takovou atlasovku cvaknout. Ó, jak jsem se, já bloud, mýlil. Ani po třech hodinách ležení jsem neviděl zpod maskovací sítě nic než onen kus klacku. Kormoráni rybařili a sušili perutě o kus dál po proudu na malém ostrůvku uprostřed řeky, jenže ten byl na mých 300mm poněkud daleko.

Cvaknul jsem si ale fotku potápky malé, která – ještě za tmy – rejdila těsně u břehu zatímco pozadí tvořily odrazy lamp postupně zhasínajících na protějším břehu.

A abych nešel domů úplně s prázdnou, navštívil jsem ještě pražskou ZOO s předsevzetím, že nebudu fotit zvířata v klecích a voliérách, ale jen ta volně žijící.

No a vrabci ve volně průchozí voliéře opět nezklamali.

Vrabec domácí (Passer domesticus)Vrabec domácí (Passer domesticus)Potápka malá (Tachybaptus ruficollis)

Co dodat? Člověk musí zkrátka míň očekávat a víc konat…

A to byla myšlenka dne.

Váš Otec Fouras.

 

 

 

Posted in Foto/Photo, Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Zvířata/Animals

Česká Kanada s dravci a sovami

Čas od času mi to prostě nedá, zbagatelizuju názor, že správný WL fotograf fotí jen divoká zvířata a vyrazím na workshop, který pořádá některý z mých zkušenějších kolegů, abych vyzkoušel novou techniku, abych poznal nějaký další magory, abych si zacvakal, abych trochu oživil tenhle blog, abych se ujistil, že pokud jde o postižení fotovirem, nejsem na to ještě nejhůř a abych neplatil ten Photoshop CC zbytečně.

Tentokrát jsem se účastnil krátkého ale výživného WS Jirky Míchala, který nám naservíroval řadu opeřenců v atraktivním prostředí České Kanady.

Cestou jsme potkali velikánské hejno divokých husí, ale Láďa na moje „tyvolehelezastav“, vůbec nereagoval, dokonce ani nepřibrzdil. Není to žádná selanka, tohle focení zvířat. 🙂

Takže celý den byl zcela zasvěcen ptákům v lidské péči.

Posuďte, jestli to ranní vstávání stálo za to.

 

Orel bělohlavý (Haliaeetus leucocephalus)Puštík bradatý (Strix nebulosa)Sýček obecný (Athene noctua)Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)Výr velký (Bubo bubo)Puštík bradatý (Strix nebulosa)Orel bělohlavý (Haliaeetus leucocephalus)

 

Posted in Foto/Photo, Ptáci/Birds, Workshopy