Jeřábí volání na severu Čech

Stojíme tiše v řídkém borovém lesíku a z rákosin před námi se co chvíli ozývá jeřábí křik. Z obou stran zní v několikaminutových intervalech jejich nezaměnitelné troubení a v ranním tichu se mnohonásobně odráží od okolních kopců.

Když jsem před časem navštívil jezero Hornborga ve Švédsku, kde se každoročně slétá na patnáct tisíc těchto ptáků, moc jsem si přál vidět tyhle vzácné a plaché tvory i u nás. Podařilo se to až letos začátkem března. A musím říct, že slyšet těch pár jedinců na lokalitě v severních Čechách je zážitek na hony vzdálený zkušenosti ze Švédska, kde jsou louky u jezera zasypány kukuřicí a po příletu jeřábů si člověk, ať chce nebo nechce, připadá jako v drůbežárně. Fotokryt je během dne jeřáby doslova obležen a je občas dost obtížné vymyslet nějakou smysluplnou kompozici s jedním jeřábem a trochou toho volného prostoru.
Zážitek z Čech je oproti tomu velmi subtilní, člověk do poslední chvíle neví, jestli jeřáby uslyší, jestli je také uvidí a vůbec už nedoufá, že se mu podaří udělat nějakou fotku. O to větší radost mám z těch několika letovek, které prošly mojí autocenzurou.

 

Jeřáb popelavý (Grus grus)Jeřáb popelavý (Grus grus)Jeřáb popelavý (Grus grus)Jeřáb popelavý (Grus grus)Jeřáb popelavý (Grus grus)Jeřáb popelavý (Grus grus)

Posted in Foto/Photo, Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Zvířata/Animals Tagged , , , , |

Bokovka s Dé pětistovkou

Jednou to přijít muselo. Když se zhruba před rokem objevila nová zrcadlovka Nikon D500, trochu jsem skřípal zuby. Několik týdnů předtím jsem totiž koupil v té době nejlepší DX foťák, který Nikon nabízel – D7200. Moje letitá D300 tehdy už měla odslouženo a jelikož to vypadalo (a všichni to potvrzovali), že nástupce v podobě D400 prostě nebude, smířil jsem se s kompromisy, které D7200 provázely a jednoho krásného dne jsem si nového miláčka koupil.

A jak už jsem naznačil, netrvalo ani měsíc a nová vlajková loď v podobě D500 vyplula do rozbouřených vod fotografického průmyslu.

Samozřejmě – D7200 je skvělý stroj, který v téměř každém ohledu strčí D300 do kapsy u vesty. Ale oproti tomuto kdysi velmi oblíbenému přístroji měla přeci jen dva zásadní nedostatky: rychlost snímání a velikost bufferu.

Krátká odbočka: buffer je interní pamět fotoaparátu, kam se fotky řadí před tím, než se zapíší na paměťovou kartu. Buffer je kouzelník, který umožňuje umožňuje držet spoušť a slyšet při sériovém snímání ono pověstné ‚trrrrrr‘. Pravda – u některých fotoaparátů (například právě u D7200) uslyšíte spíše ‚dadadada‘, což závisí na počtu snímků za vteřinu, které je foťák schopen pořídit. Ale i tak je ‚dadadada‘ pořád moc hezká písnička. Doba po kterou se tento nebeský zvuk ozývá, je právě závislá na velikosti bufferu. Jakmile se buffer zaplní, ‚trrrrrr‘ respektive ‚dadadada‘ se změní na lenivé ‚ta–ta–ta–ta‘, což už většině fotografů pochopitelně nezní tak sexy. A to také byla základní charakteristika D7200. Nijak závratně rychlé sériové snímání se po nějakých čtyřech sekundách ještě více zpomalilo. A ať si říká kdo chce co chce, rychlost snímání a velikost bufferu jsou pro fotografování přírody hodně podstatné skutečnosti. Jistě, kdysi se fotilo na film, kde se musel film o každém snímku manuálně posunout a i tehdy vznikaly nádherné fotografie volně žijících zvířat. Ale jelikož jsem zajatcem digitálního věku, mám dojem, že vedle znalosti chování zvířat, trpělivosti, ochoty snášet nepohodlí spojené s pobytem v přírodě a jisté dávky výtvarného vidění, je kvalitní a výkonná technika jedním z klíčů k dobré fotce. Nemyslím si určitě, že zvýšením frekvence snímání a velikosti bufferu se stane zázrak a člověk že dne na den začne dělat snímky zralé na titulku časopisu National Geographic. Ovšem – bráno čistě statisticky – je lepší, když foťák udělá za sekundu osm fotek, než když udělá jen čtyři. Nikon D500 tedy přinesl skvělých deset snímků za sekundu a opravdu dostatečný buffer.

Ale rychlost snímáni a velikost interní paměti není jediný trumf, se kterým D500 vyrazila do boje. Novátorských 153 ostřících bodů, vylepšená (alespoň podle mých pocitů) ergonometrie, nový snímač (shodný jako v nejlepší zrcadlovce od Nikonu – D5, jen menší), podsvícená tlačítka, větší a jasnější hledáček, lepší dynamický rozsah, joystick pro rychlý výběr ostřícího bodu, 4K video, automatické doladění autofokusu, dotykový displej…

Když si kupuju nový foťák nebo objektiv, musím mít pocit, že nechápu, jak jsem s tím minulým mohl udělat jedinou kloudnou fotku. Samozřejmě je to nesmysl, ale v případě srovnání D7200 a D500 se nelze ubránit dojmu, že dvojnásobná cena je naprosto v pořádku.

O D500 už bylo napsáno mnohé, recenzí je plný internet, jedna hodně podrobná je tady (v angličtině):

https://photographylife.com/reviews/nikon-d500

Nu – abych nějak shrnul celé tohle dlouhé plkání – když  jsem po týdnu D500 vracel, cítil jsem, že již není cesty zpět…

—-

A protože červenka obecná jakožto pták roku 2016 co nevidět předá funkci dalšímu druhu (v této chvíli ještě v hlubokém utajení), přilepím na závěr pár obrázků tohoto okatého bojovníka (pořízené právě Dé pětistovkou).

 

Červenka obecná (Erithacus rubecula) Červenka obecná (Erithacus rubecula) Červenka obecná (Erithacus rubecula) Červenka obecná (Erithacus rubecula)

 

Posted in Foto/Photo, Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Zvířata/Animals Tagged , , , , , , , |

Apdejt 2017

Vzhledem k tomu, že poslední příspěvek nese červencové datum minulého roku, může se zdát, že jsem focení pověsil na pověstný hřebík. Ale opak je pravdou, samozřejmě.

Ačkoli jsem se už půl roku nevydal na žádnou delší zaznamenáníhodnou cestu, v přírodě jsem pobýval, jak jen to bylo možné. Ze svých výprav jsem obvykle přinesl fotku či dvě (nebo taky žádnou). Výsledek – tedy výběr těch (z mého pohledu) nejzdařilejších, můžete nyní posoudit.

Často jsem se ale přírodou toulal jen s dalekohledem, „na čumendu“, a udělal na následující sezónu řadu smělých i méně smělých plánů. Objevil jsem nemálo míst, která slibují krásnou podívanou a dost možná nějaký ten libový fotoúlovek. Přitom jsem zjistil, že pobyt v přírodě bez foťáku je mnohdy více naplňující než urputná – a často marná – snaha přinést domů digitální data.

Ať se vám v roce 2017 líbí na světě!

 

Kulík říční (Charadrius dubius) - PříbramskoMoták pilich (Circus cyaneus) - PříbramskoJeštěrka zelená (Lacerta viridis) - PovltavíVlha pestrá (Merops apiaster) - jižní MoravaPotápka malá (Tachybaptus ruficollis) - střední ČechyKrálíček obecný (Regulus regulus) - PrahaLyska černá (Fulica atra) - střední ČechyKos černý (Turdus merula) - Praha

 

Posted in Foto/Photo, Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Zvířata/Animals Tagged , , , , , , , , , , , |

Fair Isle, ptačí ostrov, kde nezabloudíte

Je sobota, osmnáctého června brzy ráno, a já po zpola probdělé noci vyhlížím z okna kajuty trajektu mezi skotským Aberdeenem a shetlandským Lerwickem, moře se divoce houpá, můj žaludek koná pohyby přesně v protisměru a tak se není co divit, že mě v takové chvíli napadá ledacos. Že jsem si měl tenhle výlet raději odpustit, že už nikdy v životě na palubu žádné lodi nevstoupím (přičemž se snažím z hlavy vytěsnit jakékoli myšlenky na zpáteční cestu) a že snídaně, kterou nabízí lodní rozhlas, je vážně dost špatný vtip. Za sebou mám let do Edinburghu, jízdu vlakem na sever Skotska a právě onu noc, kdy se moje důstojnost na několika dlouhých minut ocitla kdesi hluboko v podpalubí.

Za těchto chmurných úvah se ale na obzoru zčistajasna objeví téměř neviditelný ale stále zřetelnější pás pevniny, vlnobití i moje vnitřnosti se jako zázrakem uklidňují a když pak loď přirazí k přístavnímu molu, je všechno rázem jinak.

Z Lerwicku, poklidného přístavního městečka plného kamenných domů, racků a malebných zákoutí, s přístavem plným jachet, rybářských loděk i více či méně honosných trajektů na pozoruhodný poloostrov Bressay a ještě pozoruhodnější ostrov Noss, mám namířeno na Fair Isle ležící nějakých padesát kilometrů na jihovýchod, uprostřed oceánu. Je to takový nenápadný prcek, pět krát tři kilometry, ztracený mezi vlnami Atlantiku.

O tomto místě většina Čechů pravděpodobně nikdy neslyšela. Ani já jsem nebyl před rokem a půl o moc chytřejší. Při uvažování, kam vyrazit za trochou té exotiky padla nejprve volba na Shetlandy, ale při důkladnějším zkoumání jsem narazil právě na Fair Isle. A bylo jasno.

Fair Isle, severní útesyLerwick, hlavní město Shetlandských ostrovůFair Isle a FIBO

Ptačí ostrov

Ten, kdo se zajímá o opeřence vázané na útesy a mořské pobřeží, by tento neokázalý klenot rozhodně neměl minout. Unikátní poloha z něho totiž dělá skvělé odpočívadlo pro ptačí cestovatele, kteří tudy každé jaro a podzim protahují. Ale i léto nabízí nádhernou podívanou na útesy plné alek, terejů, racků, papuchalků a dalších atraktivních ptačích druhů.

Právě proto zde byla v roce 1948 založena Fair Isle Bird Observatory – FIBO, kde se ornitologové celou sezónu věnují pozorování, výzkumu, kroužkování a sčítání ptáků. Observatoř nabízí také možnost rezervovat si pobyt na ostrově, účastnit se tématických vycházek, nemluvě o přístupu k obsáhlé knihovně a příležitosti vidět ornitologický tým přímo při práci v terénu.

Na observatoři panuje velmi příjemná rodinná atmosféra, člověk tu natrefí na nejrůznější typy lidí – potkáte tu kanadské turisty, partičku britských ornitologů, francouzskou novinářku, botaničku z Chile i americkou studentku folkloristiky.

Pobyt na tak malém ostrově skvělým způsobem zjednodušuje rozhodování. Vlastně tu toho tolik není: nějakých šedesát místních obyvatel živících se farmařením nebo výrobou báječných tradičních pletených svetrů, čepic či rukavic, několik dalších obyvatel observatoře a pak už jen skály, moře, tráva, ovce a vřes. A ptáci, pochopitelně. Je třeba jen zvolit, zda se dát cestou k pustému severnímu pobřeží s dominantou opuštěného (ale udržovaného) majáku nebo vyrazit na obydlený jih kolem farem, dvou kostelů, obchodu a zdravotního střediska. A také si vybrat, jestli jít raději křivolakou stezkou kolem pobřeží anebo přímo po vřesovištích kolem kamenných a lišejníky porostlých ohrad. Všechny možné varianty ale mají něco do sebe.

Jdu na sever, jdu na jih

Zatímco jižní polovina ostrova je více osídlena, severní část je téměř dokonale pustá a tamní útesy jsou přesně takové, jaké si je představujete, než na ostrov dorazíte. Strmá, desítky metrů vysoká skaliska padají do azurového moře, kde plavou alkouni a zpívají tuleni. Tato oblast byla ovšem v době mého pobytu především královstvím chaluh. Kdo se s tímto „ptáčkem“ někdy setkal v přírodě potvrdí, že to bývá velmi působivé setkání. Má-li chaluha pocit, že vetřelec ohrožuje její hnízdní teritorium a mláďata (a ten pocit má vlastně pořád), okamžitě zaútočí nízkým letem přímo proti vám. Když jich takto kolem vás krouží pět nebo šest, je to zážitek, který si člověk dost dlouho pamatuje. Kromě chaluhy velké (Stercorarius skua) se na ostrově vyskytuje i chaluha příživná (Stercorarius parasiticus), která je menší, mrštnější, prý útočí i zezadu a i ona je silně ohrožená. Romantické procházky po vřesovištích ve světle zapadajícího slunce se tedy příliš nekonají, ale – i když vlastně nevím proč – za těch pár dní je mi jejich naříkavé mňoukání a ta neustálá zvědavá ostražitost vlastně sympatické.

Fair Isle, severní útesy

Ptačí superstar

Papuchalk bělobradý (Fratercula arctica), kterému se na Shetlandech říká Tammie norie je opravdovou „hvězdou“ ostrova, za kterou sem jezdí organizované skupiny fotografů, ale i vědců z celého světa. Je zde několik kolonií, jedna z nich na dohled z observatoře. Papuchalci na Fair Isle nejsou nijak přehnaně bázliví, člověka, který dodržuje určitý odstup od obydlených nor a klidně sedí nebo leží, si moc nevšímají. Většinu roku žijí na volném moři a na pevninu se vrací koncem března, aby zahnízdili (na Fair Isle nejčastěji v králičích norách), a v polovině srpna už po nich zase není ani vidu ani slechu.

Když hlad není nejlepší kuchař

Ač by to mohlo vypadat, že ostrov je oázou čisté a nenarušené přírody, není tomu bohužel tak. Řada druhů, včetně papuchalků, tu kromě boje s nepřízní počasí a přirozenými konkurenty či predátory čelí také důsledkům lidské činnosti, znečištění oceánu a narušení stability ekosystémů. Hnízdních příležitostí ubývá, mláďata často padnou za oběť predátorům (např. polodivoké kočce) a jako každému živočichu závislému na mořských rybách stačí několik nepříznivých sezón a počty ptáků v koloniích povážlivě klesají. Při posuzování stavu populace se totiž nehodnotí pouze prostý počet jedinců v dané lokalitě, ale i hnízdní úspěšnost. A ta je u mnoha druhů (nejen na Fair Isle) velmi nízká.

Tak například kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis) jehož stavy jdou dolů neuvěřitelně rychle. Z 1 500 párů v šedesátých letech jsme v roce 2016 na čísle 200. Důvodem je právě úbytek potravy a následné hladovění mláďat. Při tak devastující rychlosti se může docela klidně stát, že až pojedu na Fair Isle za několik let, už se do těch smaragdově zelených očí nepodívám.

Alka malá (Alca torda) – nádherný elegantní pták, kterého bych vydržel pozorovat hodiny a hodiny – to je další z dříve hojných druhů, který je dnes ohrožen nedostatkem potravy. Údaje na webu FIBO ukazují, že v některých z posledních let nepřežilo jediné mládě.

Právě tak buřňáci lední (Fulmarus glacialis). Ti navíc dostávají zabrat kvůli odpadu plovoucímu na hladině, který končí v jejich žaludcích.

19 340 párů v roce 1988 a 771 párů v roce 2013. To je další smutná bilance, týkají se tentokrát racka tříprstého (Rissa tridactyla). Nad ním se na Fair Isle opravdu stahují mračna.

Podobná znepokojující čísla uvádí FIBO pro rybáka dlouhoocasého (Sterna paradisaea). 2 836 párů v roce 2001, ale jen 115 o pouhých sedm let později. A opět ta stejná písnička. Potravy ubývá, mladí hladovějí a dospělí nehnízdí.

Na druhou stranu je třeba říci, že se na ostrově úspěšně množí výše zmiňované chaluhy velké, překrásný terej bílý (Morus bassanus), alkoun obecný (Cepphus grille), pravidelně jsou odchytáváni buřňáci, bělořita šedého (Oenanthe oenanthe) potkáte doslova na každém kroku a rybáci v době mého pobytu právě krmili letošní dorost.

Endemit z Fair Isle

Ale zpět ke krásným zážitkům z Fair Isle. Kdo vyznává zásadu „co je malé, to je hezké“ tomu ráno z útesů při troše štěstí zazpívá malá oříšková kulička – endemický poddruh evropského střízlíka (Troglodytes troglodytes subsp. fridariensis). Sedím si tak poslední ráno nad kolonií alek velkých, snažím se zapamatovat si každou minutu z těch závěrečných několika hodin na ostrově a náhle slyším cosi povědomého. Připomíná to zpěv našeho střízlíka, který poznám celkem bezpečně i já – a to nejsem žádný velký znalec. Ale tahle písnička zní nějak jinak. A pak najednou usedá několik metrů ode mě a zpívá, až se mu od zobáčku kouří. Tohle jsou chvíle, kdy dostávám odpověď na otázku, jestli se mi někdy vrátí čas, peníze a hodiny mnohdy marného čekání na povedenou fotku.

Nejen ptáci

Pokud návštěvníka omrzí avifauna, může si naplánovat setkání s tuleni. Na ostrově Fair žijí dva druhy: tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus) a tuleň obecný (Phoca vitulina). Někteří jedinci připlouvají až k molu nedaleko observatoře, na jiných místech jsou pak k vidění mnohohlavé skupiny odpočívající na skalách nedaleko břehu. Když tak ležím ve slizké vegetaci, nohy stativu se boří do vlhkého písku, rukávy mám plné slané vody, tuleni plavou nějaké dva metry ode mě a zvědavě vystrkují hlavy, aby zjistili, co je to za divného tvora, který nejde za nimi do vody, je to opravdu silný zážitek.

A tak bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho. Spousta fotografických předsevzetí ale také zůstala „na potom“. Červenonozí alkouni, pronikavě hvízdající ústřičníci, rybáci, čejky, kajky mořské…

Necelých pět dní bylo opravdu velmi málo. Rozhodně to ale byl dostatečný čas na to, abych se po uši zamiloval do ostrova na severu, kde z moře co chvíli slyšíte tulení zpěv a vítr odnáší vše co vás tíží někam hodně daleko.

Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)Ústřičník velký (Heamatopus ostralegus)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Ústřičník velký (Heamatopus ostralegus)Linduška luční (Anthus pratensis)Tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Alka malá (Alca torda)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Kameňáček pestrý (Arenaria interpres) Tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus)Kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis)Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)Chaluha velká (Stercorarius skua)Terej bílý (Morus bassanus)Linduška luční (Anthus pratensis)Chaluha velká (Stercorarius skua)Ranní meditace na Fair IsleStřízlík obecný, endemický poddruh z Fair Isle (Troglodytes troglodytes subsp.fridariensis)Tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus)

 

 

 

Posted in Ptáci/Birds, Savci/Mammals, Zvířata/Animals Tagged , , , , |

Lesní kinematografie – pokračování

Fotka je fotka, když se ale obrázky hýbou, má to taky něco do sebe.
Jelikož se mi natáčení krátkých videí z ptačího života zalíbilo, pokusil jsem se zdokumentovat rodinný život ještě v několika dalších domácnostech.

Ještě bude ale potřeba zapracovat na lepším zvuku. Interní mikrofon při natáčení prostě bere vše – zvuky ze samotného foťáku, hlasy seniorů venčících psy, hlasy jejich psů, skřípění vlaků Českých drah, švitoření joggingujících třicítek na mateřské, vzdálenou symfonii křovinořezů, skřípění vlaků ostatních dopravců, fotografovo tlumené klení a tak dále…

Věřím ale, že vás můj lesní kinematograf bude bavit stejně jako mě bavilo natáčení.

Malá technická poznámka: Pokud chcete vidět například mravence na kmeni datlovníku nebo spoustu dalších drobných detailů, otevřete si videa v HD rozlišení.

Brhlík lesní (Sitta europaea)

Dutinu tohohle běžného ptáčka jsem objevil už vloni na velmi frekventovaném místě – vlakovém nádraží, kde denně v těsné blízkosti hnízda projdou desítky lidí, aniž by si všimli, že každé dvě tři minuty tady v době krmení mladých proletí některý z rodičů a přistane na kmeni ořešáku s čerstvou porcí oblíbených červíků, brouků nebo mušek. Brhlíci z města se – narozdíl od lesních brhlíků – lidí příliš nebojí, takže pokud člověk stojí nějakých pět, šest metrů od hnízda, dá se fotit či natáčet celkem pohodlně, bez nějakého velkého skrývání a maskování, stačí jen tiše a klidně stát, pokud možno ne na volném prostranství ale třeba u zdi domu nebo kmenu nedalekého stromu.

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Nedaleko brhličí velkovýkrmny jsem objevil dutinu s naším nejběžnějším šplhavcem, pro fotografa přímo v dokonalé výšce nad zemí. Strakoši si lítali s krmením a z fotostanu stojícího opodál si vůbec nic nedělali. Odrostlá strakapouďata dělají v době krmení veliký rambajs a nejfotogeničtější jsou pochopitelně v době, kdy vystrkují hladové řvoucí hlavy ven z dutiny. U strakapoudů jsem měl největší odpad díky všem těm zvukům vyjmenovaným výše… 🙂

Datel černý (Dryocopus martius)

Když moje fotografie datlích mláďat vloni bodovala v soutěži Příběhy české přírody, řekl jsem si, že budu toto místo sledovat i další rok. I stalo se. A černý páreček mi udělal opravdu radost. I když to zjara vypadalo, že hnízdo bude opuštěné, přeci jen jsem jednoho květnového rána za svítání pod maskovačkou zaslechl známé mňoukání a bylo jasno. Datli jsou velmi plaší a není tak úplně snadné je spatřit. O to větší mám radost z toho, že jsem začátkem května objevil ještě jednu dutinu v lese na okraji Prahy, odkud je i můj minulý příspěvek.

Tady jsou mí staří známí ze západu Čech – v době, kdy byli mlaďoši ještě hluboko v dutině.

A nakonec můj letošní objev z okolí Prahy. V závěru videa je vidět, že jedním z hlavních důvodů pro opuštění rodného hnízda bývá zpravidla uzurpátorská mladší ségra.

Posted in Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Video, Zvířata/Animals Tagged , , , , |

Lesní kinematografie

Jaro explodovalo a v přírodě to zase jede na plný pecky. V lese nedaleko mého pražského bydliště jsem během dubna objevil řadu obydlených dutin, ale tentokrát jsem se kromě obvyklého focení rozhodl vyzkoušet, jak je na tom Nikon D7200 pokud je o nahrávání videí. Tuhle funkci jsem zatím úplně opomíjel. Po několik příjemných dopolední jsem se tedy věnoval natáčení krátkých ukázek toho, jak se daří rodinkám strakapoudů a datlů.

Strakapoud velký (Dendrocopos major):

Datel černý (Dryocopus martius):

Posted in Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Video, Zvířata/Animals

Kandík psí zub, ubývající raritka

O velikonočním pondělí jsme s mou milou pohrdli koledníky, mazancem a domácím násilím, a vyrazili za kandíkem, jehož jediná původní lokalita v ČR se nachází nedaleko Prahy. Ačkoli i o té původnosti se dnes vedou spory.

Tato malá lilijka každé jaro láká obdivovatele z blízkého i dalekého okolí a ačkoli to díky tomu na lokalitě často vypadá jako na pouti, my jsme měli štěstí. V lese jsme byli téměř sami. První kvetoucí rostlinku jsem objevil už čtrnáct dní před tím, potuloval jsem se s pejskem kolem řeky a nedalo nám to, abychom se nepodívali i nahoru na kopec. Zpola rozvitý zvoneček na nás svítil už zdálky. Bylo mi jasné, že letos nesmím kandíky propást.

Když jsme se pak na místo vraceli po dvou týdnech, zastihli jsme kandíky v plném květu. Cestou zpět se mi v hlavě urodilo několik fotonápadů, takže jsem se na místo vydal ještě o několik dní později. Bohužel, jak to většinou při focení přírody chodí, nepřálo počasí, byla tma, silně pršelo a zmoklé a k zemi skloněné kandíky nevypadaly nijak vábně.

O kandíku je známo, že rostlin na této jediné lokalitě ubývá. Oproti několika miliónům jedinců ve dvacátých letech je dnes na místě pouhých několik set kytiček. Těžko říct, čím je tento úbytek způsoben. Jestli změnami klimatu, nelegálním sběrem rostlin, špatným managementem rezervace nebo davy lidí v době květu (včetně fotografů, samozřejmě). Pravda nejspíš bude kombinací toho všeho. Možná by nebylo od věci část lokality na několik let zkusmo oplotit, aby se zjistilo, jaký je ve skutečnosti vliv návštěvníků na stav populace.

Tak až se příští rok vypravíte na kandíky (nebo vlastně kamkoli jinam), dávejte pozor, kam šlapete.

Kandík psí zub (Erythronium dens-canis) Kandík psí zub (Erythronium dens-canis) Kandík psí zub (Erythronium dens-canis) Kandík psí zub (Erythronium dens-canis)

 

Posted in Close Up, Ostatní rostliny/Other plants Tagged , , , , , |