Samozřejmě – důvodů proč tisknout digitální fotografie je mnohem, mnohem víc než sedm. Také článků na toto téma najdete na internetu více jak čtvrt miliardy. Nedělám si iluze, že tenhle čtvrtmiliardtý první příspěvek něco změní na tom, že 99,999 procent fotografií existuje jen ve virtuálním prostoru. Třeba ale někoho z vás inspiruje k tomu, aby si alespoň jednu nebo dvě fotky které smutně čekají někde v počítači nebo telefonu, vytiskl.

Udělá tak něco dobrého pro svět, pro své fotografie i pro sebe.

1. Analogizace světa

Jste-li znepokojeni postupující digitalizací světa, všemi těmi „chytrými“ domácnostmi a terabajty dat, na které padá prach v cloudech s nekonečnou kapacitou, máte nejvyšší čas začít usilovně analogizovat. Každý vytištěný obrázek, byť na obyčejnou KAPA desku, je taková malá záškodnická akce, která o kousek oddálí konečnou apokalypsu, kdy bude lidstvo zotročeno a vládu převezmou nemilosrdní androidi s paprskomety místo očí.

2. Šum? Co to je?

Nejlepší odšumovací nástroj není nějaký převratný senzor s pixely velikosti pštrosího vejce ani zázračný plugin napojený na počítač NASA a využívající umělou inteligenci. Je to…tramtadadá… tiskárna fotolabu ve vašem městě. Jakmile se fotografie ocitne na světle božím, tedy přemění se v barevné pigmenty na nějakém médiu, stane se zázrak. Šum zmizí nebo ještě lépe – není vidět. Tedy – on tam je. Nečiní však fotku odporně kropenatou, ale dodá jí strukturu a šmrnc. To je, co?

3. Dívejte se, abyste viděli

Procházení digitálních fotogalerií na internetu většinou připomíná zběsilý úprk lumíků k útesu na okraji oceánu. Před našima očima zarudlýma od oslňující záře monitorů se míhají fotografie v šíleném kolotoči a naše neklidná mysl nás nutí neustále klikat. Klikat a těkat. Hodně toho spatříme, ale nevidíme vlastně skoro nic. Na fotografii v nevirtuálním světě se díváme. Nutí nás uvažovat a přemýšlet. Fotografie na zdi si vždycky vyžádá naši pozornost. A vždy ji dostane.

4. Na věčné časy a nikdy ne jinak

Vytištěná fotografie nezmizí v křemíkovém nebi. Mít své fotografie ve hmatatelné podobě je ta nejlepší záloha. Jasně – někdo ji může ukrást, polít pivem, zničit při stěhování, milenecké hádce či manželském sexu. Ale i tak je reálná fotografie trvalejší než digitální soubory na vašem disku.

5. Přírodní výběr

Dělejte, co chcete, promazávejte a třiďte, stejně to jednou přijde. Ani se nenadějete a objem dat na vašem disku naroste do obludných čísel. Při tisku se pak neubráníte úvahám nad tím, kolika z těch pětadvaceti tisíc fotek si opravdu ceníte. Výběr fotografií pro tisk, lhostejno jestli na výstavu nebo do obýváku, je neocenitelným okamžikem pravdy. Zkuste si vytvořit ve svém počítači složku, kam budete ukládat jen fotografie, které se opravdu povedly. Za kterými si stojíte a které kdykoli komukoli (opravdu komukoli) ukážete bez omluvných frází a falešné skromnosti. Je to ozdravný proces.

6. Na nočním stolečku

Pamatujete se na tu oblíbenou píseň z roku 1935? Já bych chtěl mít tvé foto na nočním stolečku… Ano, je to tak… Věděl to její autor Jára Beneš tehdy a je tomu tak stále. Tvoji blízcí, ať už to je manželka, milenec, bratr sestřenice strýcova švagra z matčiny strany či milovaná tchýně, nikdy neocení digitální jedničky a nuly někde v počítači tak jako opravdickou fotku. Fotku, ke které se není třeba složitě proklikávat přes sedmero podsložek a sedmero hesel.

7. Kdy je opravdu hotovo?

Každý fotograf, v jehož duši dříme Umělec, nepovažuje fotky na kartě za hodné prezentování. Samozřejmě nejdříve mobilem vyfotí náhled zadního displeje foťáku, kde září právě pořízený snímek, dejme tomu kolibříka ohnivobradého, a nasdílí ho, aby se jeho kamarádi upřímně a bez zášti zaradovali, jak se mu daří. Ale z dat, která později stáhne do počítače chce vytvořit Dílo. Pomník jeho nehynoucí slávy. Opus magnum. A tak fotografii upravuje, šoupá šoupátky, aplikuje filtry, koriguje, komponuje, retušuje a dříve nebo později je spokojen. Fotka je hotová, sbírá lajky na socsítích, ceny ve fotosoutěžích a obdiv kamarádů i závist konkurence. A právě v takové chvíli na mnohého Fotografa sedá podivný smutek. Fotografie, na kterou byl tak pyšný, je hotova. Příběh skončil.

Opravdu?

Ano. Tušíte správně, že je tu ještě možnost, jak příběh prodloužit a radovat se z práce na fotografii o něco déle. Je třeba vybrat médium, na kterém fotka zazáří. Zvolit nejlepší materiál a barvu rámu. Rozměry fotografie…

Troufám si tvrdit, že až tahle poslední fáze dokáže fotografa opravdu uspokojit.

A jaké jsou vaše důvody pro tisknutí (nebo netisknutí) fotek?

Tak co, už máte vybrané ty nejlepší kousky?

A mohl bych je vidět?