Možná to taky znáte. Ve fotografickém životě se občas vyskytnou obzvlášť neblahé dny, kdy snad každý ze čtyřiadvaceti milionů pixelů snímače vašeho foťáku stojí proti vám. Dny, kdy se ruka třese, myšlenky se toulají kdovíkde a jakákoli snaha o focení naráží na nepřekonatelné objektivní komplikace. Buď je světla tak málo, že vám při pohledu do hledáčku připadá, že nastal Temný věk nebo naopak – z […]
JENOM FOCENÍM SE NĚCO VYFOTÍ
Je půl čtvrté ráno a ve vaší hlavě se právě rozpoutalo malé inferno. Je to jako přírodní zákon: Ať už si budík nastavíte sebetišeji a jako vyzváněcí tón zvolíte něžnou píseň víly Zvonilky, v tuto šílenou chvíli se i nejsladší slavičí trylky mění v drásavé troubení pozounů a stříbrná zvonkohra připomíná obří kladiva tepající vaši nebohou lebku. Jsou to věru nezapomenutelné chvíle, kdy se vaše […]
ŠPINAVÉ PRAKTIKY
“Je to jakési zfotošopované,“ dí paní ve středních letech před metrovou zvětšeninou fotografie západu slunce v italských Dolomitech. „Já mám ráda, když je to jako ve skutečnosti.“ Skutečně – „zfotošopovanost“ je asi nejčastějším argumentem veřejnosti na výrazněji postprocesované fotografie. „Zfotošopovanost“ je argumentem číslo jedna lidí, kteří netuší, že jediný způsob, jak doopravdy zachytit realitu, je zažít ji vlastními smysly. V očích této dámy jsou fotografové […]
TO FOTÍ SAMO
Jen co mi slezlo akné, ocitl jsem se, aniž bych tušil jak, na pódiu, kde jsem pak po řadu dlouhých let předstíral, že jsem neodolatelnou kombinací toho nejlepšího z Jimmyho Hendrixe a toho nejhoršího z Johna Lennona. Byly to veselé a blaženou naivitou požehnané roky. Když se pak muzika ocitla na vedlejší koleji, aby uvolnila místo čumění do hledáčku, došlo mi, kolik paralel a průsečíků […]
VOPRAVDICKÁ ČERNÁ
„Kupte si, pane, to cégéčko. Sedmadvacetipalcová úhlopříčka, stínítko v ceně, má to vnitřní kalibraci a hlavně – umí to vopravdickou černou.“ V téhle prchavé chvilce, kterou mi prodavač poskytl, abych jaksepatří užasl a patrně také abych se trochu zastyděl, že jsem snad uvažoval o tom, že si cégéčko nepořídím, vzpomněl jsem si na nedávné ráno na břehu Rozkoše. Tehdy jsem, olepený smrdutým bahnem a suchými […]
© Dušan Vainer