Sedím v bistru uprostřed nedávno zrestaurované tovární haly a zasmušile hledím na celozrnný sendvič s avokádovou pomazánkou a krůtími prsíčky. Jsem v hlubokých rozpacích. Kdybyste mě zabili, nezapamatuju si, jak se vlastně tenhle evergreen, tenhle megahit hipsterských občerstvoven, správně jí. Rukama? Aby si o mě naproti sedící Gazelí Královna myslela, že jsem primitivní prase? Schválně se někdy podívejte do zrcadla, až budete jíst třeba obyčejný […]
VÝVOJKA A USTALOVAČ
Je pošmourné sobotní ráno a v hlavě Fotografově rozléhá se hluché, prázdné ticho. Nic, absolutně nic se nezdá být dost silným impulsem k tomu, aby se – tak jako každou sobotu před tím – rychle ale potichu sbalil a s rozechvělou duší plnou bláznivých představ vyrazil do studeného šera. Místo toho jen nehybně leží, podobný vyvržené velrybě, na pomezí mezi spánkem a bděním, vteřiny jsou hřebíčky do rakve jeho ambicí a zdá se, že o programu tohoto víkendu […]
HNUSNOMÍSTO
Byla to dokonalá investice. A já se v pozemcích – skromnost stranou – za tu dlouhou dobu, co se jimi zabývám, opravdu vyznám. Nebylo to bůhvíjak krásné místo. Skoro dva hektary rovného pozemku, podle všeho bývalé zahrady, nad náspem železniční trati někam do Všetat. S přestárlými stromy a všudypřítomným ostružiním, které po deseti krocích znemožní jakýkoli pohyb, pokud je někdo tak troufalý a odhodlá se […]
MLČETI STŘÍBRO, MLUVITI ZLATO
„…a tak jsem měl nakonec štěstí a dudek přiletěl.“ Fotograf stojí se sklenkou v ruce před snímkem dudka přilétajícího s housenkou k hnízdní dutině a tímto prohlášením právě ukončil krátkou řeč na téma „Jak jsem pořídil tuto fotografii“. Krátký ale vřelý potlesk. „To je opravdu divoce žijící dudek?“ „Jak dlouho jste tam čekal?“ „Žijou dudci i u nás?“ „Jste na fejsbůku?“ Je to sameček nebo […]
DEN JAKO OBRÁZEK
Slunce se kloní k obzoru a oranžově rudá obloha tmavne každou minutou, jak se do krajiny, plíživě jako zloděj, vkrádá letní noc. I utichl již cvakot závěrek a tví druhové jako jeden muž a dvě ženy soustředěně zírají na zářící displeje svých fotoaparátů. Hejna ptáků pomalu odlétají na nocoviště, lišky již daly dobrou noc úplně všem, od blízkého jezera se šíří lezavý chlad a zvedá […]
MĚJTE DVĚ
„Jak mi to jen mohla udělat? Po všech těch letech?“ téměř vzlyká hubený prošedivělý čtyřicátník nad rozpitou sklenicí smíchovského ležáku. „Po tom všem, co jsme spolu prožili! Po tom všem, co jsem do ní vložil!“ naříká. „Jo jo,“ pronáší v pravidelných intervalech o nějakých deset, patnáct let starší tlouštík a na první pohled je jasné, že tentokrát je se svými radami a sebejistotou, jindy tak […]