Byla to dokonalá investice.

A já se v pozemcích – skromnost stranou – za tu dlouhou dobu, co se jimi zabývám, opravdu vyznám.

Nebylo to bůhvíjak krásné místo. Skoro dva hektary rovného pozemku, podle všeho bývalé zahrady, nad náspem železniční trati někam do Všetat. S přestárlými stromy a všudypřítomným ostružiním, které po deseti krocích znemožní jakýkoli pohyb, pokud je někdo tak troufalý a odhodlá se vstoupit. Příšeří jako v nějakém v pralese, kopřivy sahající do pasu. Mezi jedovatou zelení listů barvínku tu a tam polorozpadlá cihlová zídka nebo kus železobetonu. Esteticky zkrátka nic moc.

Ale jak říkám – já se vyznám. Umím odhadnout, jaký potenciál má takové hnusnomísto. Vím přesně, co který klient potřebuje, po čem touží. Nevím, kde se tahle má schopnost ve mně vzala, ale prostě je to tak. Proto jsou mí klienti vždycky spokojení, když se potom nastěhují.

A tohle místo bylo v mnoha ohledech ideální. V okolí sice narostlo několik novostaveb s načančanými předzahrádkami, dokonale depilovaným jednobarevným trávníkem a obligátním věncem tújí kolem dokola, ale tím jsem se nehodlal znepokojovat.

Protože mám rád, když se investice zhodnotí rychle, pustil jsem se hned do práce, takže neuplynuly ani tři měsíce od chvíle, kdy mi pozemek přiklepli, a na jaře bylo hotovo.

První, kdo se nastěhoval, byli manželé Špačkovi. V polovině února se předčasně vrátili z cest po Africe a prý, jestli tedy už… Co jsem měl dělat? Náš zákazník, náš pán. Během několika dnů jsem jejich obydlí dokončil a odevzdal.

Sýkorovi se nastěhovali asi dva týdny po Špačkových. A během dalšího měsíce byly obsazeny i další jednotky. Čermáčkovi, paní Dlasková, Brabcovi s celým příbuzenstvem. Pan inženýr Oriešok ze Slovenska si pro jistotu rezervoval hned několik obydlí, prý že si manželka vybere, až dorazí. A pak ti starší melancholičtí manželé, jak jen se jmenovali…? Už vím, Červenkovi! Všichni dostali obydlí přesně na míru. Novomanželům Slavíkovým, kteří měli speciální požadavky, jsem dokonce vyšel vstříc a pronajal jim nejvzdálenější kout zahrady, který stejně nikdo nechtěl, aby si své obydlí postavili svépomocí.

Byla to prostě dokonalá investice.

A já se – věřte mi – v pozemcích opravdu vyznám.

***

Poznámka autora:

Toto vyprávění není založené na skutečných událostech.

Bohužel.