Byla to dokonalá investice. A já se v pozemcích – skromnost stranou – za tu dlouhou dobu, co se jimi zabývám, opravdu vyznám. Nebylo to bůhvíjak krásné místo. Skoro dva hektary rovného pozemku, podle všeho bývalé zahrady, nad náspem železniční trati někam do Všetat. S přestárlými stromy a všudypřítomným ostružiním, které po deseti krocích znemožní…
„…a tak jsem měl nakonec štěstí a dudek přiletěl.“ Fotograf stojí se sklenkou v ruce před snímkem dudka přilétajícího s housenkou k hnízdní dutině a tímto prohlášením právě ukončil krátkou řeč na téma „Jak jsem pořídil tuto fotografii“. Krátký ale vřelý potlesk. „To je opravdu divoce žijící dudek?“ „Jak dlouho jste tam čekal?“ „Žijou dudci…
Slunce se kloní k obzoru a oranžově rudá obloha tmavne každou minutou, jak se do krajiny, plíživě jako zloděj, vkrádá letní noc. I utichl již cvakot závěrek a tví druhové jako jeden muž a dvě ženy soustředěně zírají na zářící displeje svých fotoaparátů. Hejna ptáků pomalu odlétají na nocoviště, lišky již daly dobrou noc úplně…
„Jak mi to jen mohla udělat? Po všech těch letech?“ téměř vzlyká hubený prošedivělý čtyřicátník nad rozpitou sklenicí smíchovského ležáku. „Po tom všem, co jsme spolu prožili! Po tom všem, co jsem do ní vložil!“ naříká. „Jo jo,“ pronáší v pravidelných intervalech o nějakých deset, patnáct let starší tlouštík a na první pohled je jasné,…