“Je to jakési zfotošopované,“ dí paní ve středních letech před metrovou zvětšeninou fotografie západu slunce v italských Dolomitech. „Já mám ráda, když je to jako ve skutečnosti.“

 Skutečně – „zfotošopovanost“ je asi nejčastějším argumentem veřejnosti na výrazněji postprocesované fotografie. „Zfotošopovanost“ je argumentem číslo jedna lidí, kteří netuší, že jediný způsob, jak doopravdy zachytit realitu, je zažít ji vlastními smysly. V očích této dámy jsou fotografové (často právě krajináři) podezřelá cháska, která pomocí klonovacího razítka, digitálních filtrů a ještě asi 362 blíže neurčených tajemných nástrojů přemalovává skutečnost na něco, co se podobá jadernému výbuchu v prodejně autolaků.

 A přitom se stačí krátce zamyslet nad tím, jakými prostředky si předáváme zprávy o našem světě a člověk může snadno propadnout zneklidňující představě, že nic není skutečné, jelikož  většinu vjemů nám zprostředkovávají digitální média.

 Ta samá paní při poslechu rádia určitě nemá pocit, že ji někdo ošálil tím, že píseň nahrál ve studiu a pak strávil hodiny, dny či týdny jejím zpracováním.

 A přitom je to vlastně stejný příběh. Jen místo úprav světel a stínů kroutí hudební mistři čudlíky ekvalizéru, dozvukové efekty, reverby, delaye a hally mají paralelu v rozostřeném pozadí tak, aby vynikl hlavní motiv, kompresory poslouží stejně jako ve fotografii zvyšování kontrastu. A to nemluvím o šumu, na který jedni přísahají a dokonce ho uměle vytvářejí, zatímco jiní považují za čtvrté znamení apokalypsy, když vyfotí fotku s ISO vyšším než 600.

 Až vás tedy přístě na výstavě fotografií přepadnou myšlenky na to, jak fotograf naložil s realitou a jestli jste se náhodou opět nestali obětí nějaké černé fotošopomagie, na nic nečekejte a nejpozději o nejblížším volném víkendu se spakujte a vyražte do přírody. Broďte se ledovými potoky i čvachtavým bahnem právě vypuštěných rybníků. Vylezte na kopec. Slezte do údolí. Nechte se okouzlit horským svítáním i pokousat zrz

avými mravenci. A pak o tom napište píseň. Nebo to zkuste vyfotit tak, aby i vaši blízcí pochopili, co jste cítili a prožívali.

 A co v případě, že vás pochyby o čistých úmyslech digitálních umělců obcházejí obloukem?

Dělejte to i tak.

 Dokud můžete.