Pisila čáponohá – trpělivost pisily přináší

Od té doby, co se známe s Marií, mám možnost pravidelně brouzdat kolem mutěnických rybníků.

Ale víte, jak to je.

Nikdy nic. Pár vyplašených sýkořic, volavky, roháči, hejna neidentifikovatelných bahňáků.

A pak se jeden rok stalo, že ten největší rybník, který se bůhvíproč jmenuje Srálkovský, vypustili.

A věci se děly.

Bylo to jako když si lehnete do drůbežárny mezi slepice. Jenomže tady místo kvokajících nosnic pobíhali vodouši, pisily, tenkozobci, kulíci…

Fotil jsem večer a pak z protějšího břehu ještě druhý den ráno a dopoledne. A pak ještě po obědě. A kdybychom v neděli nejeli domů, fotím tam asi dodnes.