Kdo tiskne, ten jede

Málo platné, jsme děti digitální éry. Ušima nám proudí hudba šířená zdarma na YouTube nebo Spotify, v multikinech nevrčí filmové promítačky, pohlednice z cest už posílá leda tak váš děda a dopisy jsou už vůbec ztráta času. Moderní, nehmotná a všudypřítomná média šetří čas i peníze, mají takřka neomezené možnosti a navíc nehrozí, že budete muset přijít do styku s Českou poštou.
Jenomže právě tenhle cool virtuální vesmír, tohle nekonečně rozlehlé ale zoufale mělké brouzdaliště, kterému tak příhodně říkáme „síť“, má kupodivu víc limitů, než tušíme. Nebo než si chceme přiznat.

Analogový foťák jsem držel v ruce naposledy někdy na základní škole (v době, která byla na věčné časy a nikdy ne jinak), kdy nám soudruh učitel Štrobl ve fotografickém kroužku vysvětloval rozdíl mezi vývojkou a ustalovačem. A přestože mě možnosti digitální fotografie, Lightroomu, Photoshopu a sociálních sítí nepřestávají fascinovat, mám stále silnější pocit, že tím, jak postupně mizí podobné ostrůvky analogu, o něco zásadního přicházíme.

Minulý rok jsem měl poprvé možnost prodat některé své fotografie za účelem tisku. Ať už šlo o fotokalendáře nebo o zarámované tisky, ve všech případech jsem si uvědomil, jak se fotografie doslova rozsvítí, když se z digitálního světa přenese do reality. Navíc jsem měl štěstí na vkusem obdarované klienty se smyslem pro decentní barevné zpracování, takže výsledky byly opravdu působivé. Ostatně jeden z firemních kalendářů visí i u nás doma.

 

Pokud jde o samotné zpracování fotoobrazů, až do loňského roku jsem tiskl své výtvory na dobře známé a oblíbené kapa desky. Nijak moc jsem neřešil, že existují jiná, lepší řešení, i když jsem o nich věděl. Ale z nějakého ujetého důvodu se mi nezdálo důležité, abych i tuhle poslední fázi fotografování příliš hrotil. Kapa desky jsou elegantní a levné, fotografie vypadají dobře téměř v jakémkoli interiéru, pokud se navíc zvolí vhodný rám, je na takové dílko radost pohledět.
Důležité je ale uvědomit si, že nízká cena je vykoupena nižší stabilitou materiálu. Pokud deska není adjustována v rámu, může se stát, že se po několika letech zkroutí (nejčastěji směrem dovnitř, takže vznikne deformace ve tvaru „U“). Desky jsou také dost náchylné na poškození poškrábáním. Vlastně se zdá, že zřejmě samy přitahují ostré a tvrdé předměty.
Ale v zásadě je to důstojné a nenáročné řešení, pokud se člověk spokojí s určitými kompromisy.

Pokud ale toužíte po opravdu krásných věcech, které v každém interiéru okamžitě upoutají pozornost, máte-li slabost pro opravdové obrazy s duší a charakterem, jestliže jste zkrátka už unaveni z chladné digitální dokonalosti, pak dříve nebo později dojdete k tomu, že chcete dát fotografiím něco navíc. Něco, co i zdánlivě obyčejný portrét vašeho blízkého rozzáří a dodá onu pověstnou třešinku na dortu.
Ano, proč to zapírat – objevil jsem kouzlo tisku na kvalitní papíry. A musím říct, že asi už nikdy nebudu tisknout jinak. Takový Fine Art, barevný pigment a pevný jednoduchý hliníkový nebo dřevěný rám udělají s fotografií opravdový malý zázrak. Pokud je fotografie správně exponovaná a prošla decentním postprocesem (a to je to, oč se vždycky snažím), je až k nevíře, jak plasticky a atraktivně fotografie působí. Dokonce i snímky pojaté spíše jako krajina se zvířetem, o nichž jsem psal před časem, působí krásně přirozeně a to, jak hlavní objekt vlastně vystupuje z druhého druhém plánu, funguje ještě lépe, než když na fotku koukáte na monitoru počítače. Pokud se navíc vy (nebo váš klient) rozhoupá k většímu formátu (tedy alespoň 90×60 cm), je tenhle krásnoefekt ještě výraznější, plastičtější a výsledkem je Dokonalost.

 

Jsem si vědom toho, že (jako už tolikrát) opět objevuji Ameriku, že velká část fotografů, kteří své řemeslo berou alespoň trochu vážně, už běžně tiskne na luxusní vysokogramážní fotografické nebo akvarelové papíry, a že je pro ně tenhle přístup dávno naprostou samozřejmostí.
Chtěl jsem jen říct, že dobrá fotka, která leží v podobě jedniček a nul na disku počítače, je něco jako holka se kterou si jen píšete přes Skype.
Nejsem kdovíjaký znalec žen, ale jsem bytostně přesvědčen, rande je prostě rande.

 

This entry was posted in Close Up, Foto/Photo, Fototechnika, Makro, Ptáci/Birds, Savci/Mammals, Tisk fotografií, Zvířata/Animals and tagged , , , , , , , , , , , , .

Post a Comment

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *

*
*