Doby, kdy jsem pobíhal po lese s atlasem Z ptačí říše a plnil pionýrský odznak Ornitolog, zmizely sice v šeru dávnověku, ale nakonec jsem se oklikou přes hudbu a fotografování koncertů dostal opět k mé staré školní lásce – přírodě a ptákům. Spoustu jsem toho zapomněl a ještě větší spoustu jsem toho nikdy nevěděl. Ale fotografování a příroda se spojily do elixíru, kterého si dopřávám, kdykoli je to možné.

Poslední dobou se ale zcela vážně zabývám myšlenkami na to, zda lze z této mnohými jinými vyšlapané cesty sejít a trávit čas v přírodě bez frustrace z toho, když světlo nepřeje, ptáci létají všude kolem, jen ne tam, kde by měli, když se ruka chvěje a pozornost umdlévá.

Zda lze jen přijímat bez urputné snahy přinést Snímek.
Pozorovat cvrkot.
Nevyfotit.
Nechtít.

Tento blog je důsledkem probuzení mé další dávné lásky – psaní a humoru.