Lesní kinematografie – pokračování

Fotka je fotka, když se ale obrázky hýbou, má to taky něco do sebe.
Jelikož se mi natáčení krátkých videí z ptačího života zalíbilo, pokusil jsem se zdokumentovat rodinný život ještě v několika dalších domácnostech.

Ještě bude ale potřeba zapracovat na lepším zvuku. Interní mikrofon při natáčení prostě bere vše – zvuky ze samotného foťáku, hlasy seniorů venčících psy, hlasy jejich psů, skřípění vlaků Českých drah, švitoření joggingujících třicítek na mateřské, vzdálenou symfonii křovinořezů, skřípění vlaků ostatních dopravců, fotografovo tlumené klení a tak dále…

Věřím ale, že vás můj lesní kinematograf bude bavit stejně jako mě bavilo natáčení.

Malá technická poznámka: Pokud chcete vidět například mravence na kmeni datlovníku nebo spoustu dalších drobných detailů, otevřete si videa v HD rozlišení.

Brhlík lesní (Sitta europaea)

Dutinu tohohle běžného ptáčka jsem objevil už vloni na velmi frekventovaném místě – vlakovém nádraží, kde denně v těsné blízkosti hnízda projdou desítky lidí, aniž by si všimli, že každé dvě tři minuty tady v době krmení mladých proletí některý z rodičů a přistane na kmeni ořešáku s čerstvou porcí oblíbených červíků, brouků nebo mušek. Brhlíci z města se – narozdíl od lesních brhlíků – lidí příliš nebojí, takže pokud člověk stojí nějakých pět, šest metrů od hnízda, dá se fotit či natáčet celkem pohodlně, bez nějakého velkého skrývání a maskování, stačí jen tiše a klidně stát, pokud možno ne na volném prostranství ale třeba u zdi domu nebo kmenu nedalekého stromu.

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Nedaleko brhličí velkovýkrmny jsem objevil dutinu s naším nejběžnějším šplhavcem, pro fotografa přímo v dokonalé výšce nad zemí. Strakoši si lítali s krmením a z fotostanu stojícího opodál si vůbec nic nedělali. Odrostlá strakapouďata dělají v době krmení veliký rambajs a nejfotogeničtější jsou pochopitelně v době, kdy vystrkují hladové řvoucí hlavy ven z dutiny. U strakapoudů jsem měl největší odpad díky všem těm zvukům vyjmenovaným výše… 🙂

Datel černý (Dryocopus martius)

Když moje fotografie datlích mláďat vloni bodovala v soutěži Příběhy české přírody, řekl jsem si, že budu toto místo sledovat i další rok. I stalo se. A černý páreček mi udělal opravdu radost. I když to zjara vypadalo, že hnízdo bude opuštěné, přeci jen jsem jednoho květnového rána za svítání pod maskovačkou zaslechl známé mňoukání a bylo jasno. Datli jsou velmi plaší a není tak úplně snadné je spatřit. O to větší mám radost z toho, že jsem začátkem května objevil ještě jednu dutinu v lese na okraji Prahy, odkud je i můj minulý příspěvek.

Tady jsou mí staří známí ze západu Čech – v době, kdy byli mlaďoši ještě hluboko v dutině.

A nakonec můj letošní objev z okolí Prahy. V závěru videa je vidět, že jedním z hlavních důvodů pro opuštění rodného hnízda bývá zpravidla uzurpátorská mladší ségra.

This entry was posted in Nezařazené/Misc, Ptáci/Birds, Video, Zvířata/Animals and tagged , , , , .