Kandík psí zub, ubývající raritka

O velikonočním pondělí jsme s mou milou pohrdli koledníky, mazancem a domácím násilím, a vyrazili za kandíkem, jehož jediná původní lokalita v ČR se nachází nedaleko Prahy. Ačkoli i o té původnosti se dnes vedou spory.

Tato malá lilijka každé jaro láká obdivovatele z blízkého i dalekého okolí a ačkoli to díky tomu na lokalitě často vypadá jako na pouti, my jsme měli štěstí. V lese jsme byli téměř sami. První kvetoucí rostlinku jsem objevil už čtrnáct dní před tím, potuloval jsem se s pejskem kolem řeky a nedalo nám to, abychom se nepodívali i nahoru na kopec. Zpola rozvitý zvoneček na nás svítil už zdálky. Bylo mi jasné, že letos nesmím kandíky propást.

Když jsme se pak na místo vraceli po dvou týdnech, zastihli jsme kandíky v plném květu. Cestou zpět se mi v hlavě urodilo několik fotonápadů, takže jsem se na místo vydal ještě o několik dní později. Bohužel, jak to většinou při focení přírody chodí, nepřálo počasí, byla tma, silně pršelo a zmoklé a k zemi skloněné kandíky nevypadaly nijak vábně.

O kandíku je známo, že rostlin na této jediné lokalitě ubývá. Oproti několika miliónům jedinců ve dvacátých letech je dnes na místě pouhých několik set kytiček. Těžko říct, čím je tento úbytek způsoben. Jestli změnami klimatu, nelegálním sběrem rostlin, špatným managementem rezervace nebo davy lidí v době květu (včetně fotografů, samozřejmě). Pravda nejspíš bude kombinací toho všeho. Možná by nebylo od věci část lokality na několik let zkusmo oplotit, aby se zjistilo, jaký je ve skutečnosti vliv návštěvníků na stav populace.

Tak až se příští rok vypravíte na kandíky (nebo vlastně kamkoli jinam), dávejte pozor, kam šlapete.

 

This entry was posted in Close Up, Ostatní rostliny/Other plants and tagged , , , , , .