Jak být fotografem přírody a přesto být šťastný – díl 6.

Rada šestá: Záviďte. Všem. Všechno.

Existují fotografové, kteří – poletujíce světem – trousí denně ohromující snímky těch nejvzácnějších tvorů planety v dokonalé technické kvalitě.
Umělci, z kterých máte dojmem, že vládnou nějakým všemocným fotokouzlem, díky němuž se k nim zdaleka sbíhají barevné pralesní žabky, slétají všichni dudci od Břeclavi a kostaričtí kvesalové se v hejnech předhánějí, který z nich vykrouží před jejich objektivem elegantnější křivku.

Navštívit výstavu nebo web takového Nadčlověka přináší těžko popsatelnou směsici pocitů, z nichž závist bývá obvykle na prvním místě peletonu.

Závidět není hezký, vtloukali nám do hlav.

Rodiče.
Soužky učitelky.
Paní učitelky.
Kamarádi.
Bývalí kamarádi. 
Známí, jejichž čakry září (narozdíl od těch našich) běloskvoucí čistotou.

Když nebyl nikdo podobný k dispozici, vtloukali jsme to do hlav sami sobě.

Závist je prostě megafuj.

Je to jako epidemie, vážně.

Každý filmový záporák tuhle nemoc má.

Glum závidí Frodovi Prsten.
Salieri závidí Mozartovi talent.
Santer závidí Vinnetouovi stříbrnou pušku a kvalitní mokasíny.
Freddy Krueger závidí všem, kteří můžou normálně spát, že můžou normálně spát.
Tenjehožjménosenesmívyslovit závidí Harrymu Potterovi, že nevypadá jako cuketa s očima.

Není tedy pochyb o tom, že kdo závidí druhým, nemůže být dobrý člověk.

Já tedy taky závidím.
Často.
A intenzivně.
Moc dobře znám to kruté svíjení útrob při pohledu na dokonalou fotografii z druhého konce světa, kterou pořídil někdo jiný. Ve dnech následujících po takovém zážitku nesnídám, neobědvám, nevečeřím a večer jen otupěle posedávám v potemnělém koutě bezejmenného baru nad levnou lihovinou. V noci pak – tiše, abych nevzbudil manželku, která pro mé duševní rozpoložení nemá pochopení – vzlykám do polštáře, hryzaje tentýž.
Někteří tento stav eufemicky nazývají ‚inspirací‘.
Já ale vím svoje.
To co má Darth Vader, doktor Cvach nebo Sauron, mám já taky.

Ale všechno jednou skončí.
Jednoho kalného jitra, s opuchlýma očima, vyprahlou duší a neholenou tváří, zamířím do lesa. Kupodivu nikoli proto, abych se oběsil na první vodorovné větvi, kterou uvidím, ale abych se pokusil ve skromných podmínkách české krajiny vytvořit fotografii, která způsobí bezesné noci zase někomu jinému.

Ne, není to správné.

A není to možná ani spravedlivé.

Ale moc mě to baví.

 

This entry was posted in Fejeton, Foto/Photo, Ptáci/Birds, Zvířata/Animals and tagged , , , , , , .

9 Comments

  1. Woxys 28.8.2019 at 10:11 #

    Dobrý den,

    výtečně zachycené pocity + a buďte si jist, že Vaše dílo závist vzbuzuje – minimálně u mě 😀
    A to ještě dvojitou, protože mě štve vlastně i to, jak dobře píšete.
    Jen tak dál, vracím se sem, abych si ráda a spokojeně zazáviděla a zažárlila na Vaši skvělou práci!

    • Dusan Vainer 28.8.2019 at 10:25 #

      Díky za komplimenty, samozřejmě mě to těší, to nechci kecat.
      Koukal jsem na Vaše fotky, a myslím (aniž bych chtěl trapně oplácet chválu chválou) že je to docela zdařilá práce – vzhledem ke značným omezením ze strany vaší techniky. Rozhodně bych se ale na vašem místě nebál vyrazit na nějaký workshop a časem třeba koupit nějaké fešné světelnější sklo.
      A uvidíte, jak to najednou poposkočí dopředu.
      Ještě jednou díky a budu rád, když se budete vracet.

  2. jiří n-vít 28.8.2019 at 12:21 #

    Dobrý den,
    závist je jedním ze smrtelných hříchů, ale ta „přiměřená“ snad ne. Když koukám na některé fotky např. R.Stacha, tak musím zamáčknout slzu. Velmi se mi líbil váš komentář. Fotky jsou ale velmi povedené. Gratuluji.

    • Dusan Vainer 28.8.2019 at 12:52 #

      Jiří, jasně, však je to tak trochu (vlastně docela dost) nadsázka. Díky za zastavení 🙂

  3. Juraj Benčík 28.8.2019 at 14:17 #

    … opět paráda Dušane … hezky si se vypsal … pročetl jsem se zálibou a úsměvem na rtu, ostatně jako u všech Tvých příspěvků.
    … a děkuji Ti … mě si dal inspiraci, kterak zhubnout … začnu závidět a pak nebudu snídat, obědvat a ani večeřet … budu jen krutě závidět … a krutě hubnout! 🙂 🙂 🙂
    … doteď mne dokonalé fotky (a z nich mnohdy odvozená kreativní grafická díla) nechávali klidným … ba řekl bych dokonce jsem byl přejícím divákem … no ale koukám, tudy cesta nevede … vím, jak jsi zdravě štíhlý, takže to asi funguje … takže od teď začínám závidět … seru na hřích!!! 🙂 … a začínám hned u Tebe! … závidím Ti Tvé fotky, Tvůj čas na focení, Tvé básnické střevo a Tvůj čas na psaní těchto úsměvných úvah … tak a dnes už nežeru! … a zítra ráno se hnedka jdu zvážit! … Měj se, kamaráde! Pevné zdraví a dobré světlo! Jura

    • Dusan Vainer 28.8.2019 at 14:56 #

      Šmankote Juro, neblázni. Hlavně musíš zůstat sám sebou.
      Na štíhlost se vybodni.
      Hubený budou studený, znáš to.
      Díky za zastavení.
      Příští měsíc přijde další dílek (pokud to stihnu dopsat), který se tě asi bude taky týkat 🙂

      • Juraj Benčík 28.8.2019 at 17:26 #

        🙂 🙂 🙂 … neblázním … ber to s nadsázkou 🙂 🙂 🙂

  4. Marta 28.8.2019 at 18:18 #

    No ono těm Glumům a Santerům a Voldemortům šlo jenom o ně samotné, zatímco Vám jde o schopnosti v oboru. První závist je ničivá, druhá tvořivá. Skvělý příspěvek 🙂

    • Dusan Vainer 28.8.2019 at 21:21 #

      Já bych mě zase tak nepřeceňoval. 🙂 Díky za zájem.

Post a Reply to Marta

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *

*
*