DEN JAKO OBRÁZEK

Slunce se kloní k obzoru a oranžově rudá obloha tmavne každou minutou, jak se do krajiny, plíživě jako zloděj, vkrádá letní noc. I utichl již cvakot závěrek a tví druhové jako jeden muž a dvě ženy soustředěně zírají na zářící displeje svých fotoaparátů. Hejna ptáků pomalu odlétají na nocoviště, lišky již daly dobrou noc úplně všem, od blízkého jezera se šíří lezavý chlad a zvedá se šedobílá mlha. Ve vzduchu je ještě slyšet žalostné troubení vzdalujících se jeřábů, chraplavé skřeky šedých i bílých volavek a z blízkého lesa, temného jako kocouří kožich, se ozývá slábnoucí tlučení datlů, štěkání strakapoudů a táhlé houkání puštíků.

Byl to neobyčejně krásný den. Ranní focení orchidejí a motýlů na podhorské louce, cestou zastávka u zpola vypuštěného rybníka. Čejky, bekasiny, vodouši. Motáci nosili větve na hnízdo ukryté kdesi mezi rákosím. Sotva znatelná pěšina podél bývalé hráze vás přivedla k setkání se slavíkem modráčkem, sýkořicí vousatou, kvílejícími rybáky i strnadem rákosním. A nad tím vším kraloval ohlušující rachot zpívajících rákosníků. A tví milovaní ledňáčci? Ti létali podél břehů tiše plynoucí řeky jako modré drahokamy.

Podvečer u jezera, kde ještě před chvílí lovil mořský orel, byl nečekanou ale o to nádhernější korunou celého dne, slavností těch, kteří všechen svůj volný čas věnují něčemu tak oduševnělému, jako je fotografie. Těch, kteří dokážou mistrně zachytit okamžiky  života jedinečných tvorů, předat je ostatním a vzbudit v nich zájem o ochranu přírody. Bezelstných a vnitřně vyrovnaných jedinců, kteří spíš než po pomíjivé slávě a vrtkavé přízně veřejnosti touží po tom, aby trávili co nejvíc času tím, co je doopravdy naplňuje.

Měl jsi štěstí, že jsi tento nádherný den mohl zažít s nimi.

A jistě by byl ještě nádhernější, kdyby sis doma nezapomněl náhradní baterie. A kdybys polovinu z těch dvaceti minut, které ti téměř vybitý akumulátor dovolil fotit, neměl nastavenou kompenzaci expozice na -1.7 EV, která ve foťáku zůstala od minulého víkendu, kdy ses účastnil kurzu s názvem „Naučte se dokonale ovládat svoji zrcadlovku“.

Jsi ale pozitivně smýšlející člověk, takže než se na krajinu ztěžka položí tma, už tě ta selhání ani tolik nebolí.

„Tak… co nadělám,“ říkáš si smířlivě, „nezblázním se. Stejně jsem celou dobu fotil do jpegu“.

 

This entry was posted in birds, fejeton, humor, Uncategorized.

Post a Comment

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *

*
*